7) Edgar Allan Poe - Jáma a kyvadlo a jiné povídky

Jáma a kyvadlo-Velice působivá hrůzostrašná povídka. Autor napětí udržuje líčením hrůzostrašného prostředí temné krypty, do které je uvržen a někdy až skoro šíleným blouzněním a podivnými myšlenkami. Tato povídka, dle mého názoru, je nejvíce psychologická a nejvíce působí na čtenáře. To, jak si autor se čtenářovou myslí dokáže pohrávat je velice pozoruhodné a právě proto je asi Poe právem považován za mistra „hororové“ povídky. Autor v Jámě a kyvadlu tedy popisuje, jak ho inkvizice uvěznila do temného vězení, ve kterém je naprostá tma. Probouzí se vysílen do úplné tmy. Když se pokusí zjistit, jak kopka vypadá chůzí kolem zdí, upadne do mdlob. Hned jak se probere, chce kopku přejít našikmo, ale zakopne o svou kutnu. To mu zachrání život, protože přistane přímo před hlubokou jámou. Na okamžik opět usne, aby se probudil připoután k jakési lavici. Díky podivné záři, která se line z okrajů krypty náhle vidí kyvadlo s ostřím, které kmitá nad jeho tělem a pomalu se snižuje. Jemu se ale nakonec s pomocí krys, které překoušou pouta, podaří podruhé uniknout smrti. Vězení však po chvíli začne měnit tvar a pomstychtivá inkvizice chce za každou cenu autorovu smrt. Stěny kopky se začnou přibližovat a autorovi nezbude nic jiného, než život skončit pádem do jámy. V poslední chvíli je ale zachycen čísi rukou – francouzská armáda vstoupila do Toleda a inkvizice padla do rukou svých nepřátel.

Sud vína Amontilladského-Montresor se cítí být obtěžován a urážen Fortunatem a rozhodne se, že to nenechá jen tak být. Spřádá plány na krutou pomstu, ale nedává na sobě nic znát. Pokud má odplata splnit maximálně svůj účel, nesmí být vypátrána a odhalena.Fortunate je pyšný na své koštýřství, vyzná se ve vínech. Montresor potká svého přítele jednoho večera, kdy vrcholí oslavy karnevalu. Fortunato již má něco vypito a Montresor si uvědomí, že se mu naskytla vynikající příležitost. Zalže příteli, že si koupil soudek kvalitního amontilladského vína a chce po něm, aby mu potvrdil, že je pravé. Odvolává se na jeho proslulé znalecké schopnosti. Láká jej do sklepení svého rozlehlého domu, ví, že služebnictvo tam již nebude.Podroušený Fortunato se nenechá přemlouvat, je zvědavý a navíc hrdý na své znalectví. Montrasor jej naoko odrazuje, aby posílil jeho hrdost, poukazuje na Fortunatův kašel a na vlhkost ve sklepích. Ten se však nenechá odradit. Ve sklepích majitel domu otevře dvě láhve a nabídne je Fortunatovi, čímž jen posílí jeho opilost. Společně prochází temným a dlouhým sklepením plným zaprášených pavučin. V jeden okamžik udělá Fortunato gesto, které jeho průvodce nepochopí. Fortunato prozradí, že je to gesto tajné organizace a tím, že jej Montresor neodhalil, potvrdil, že není členem. V nejzazším konci katakomb se nachází hrobka. Po podlaze jsou roztroušeny lidské kosti. V jedné zdi je hluboký výklenek a Montresor pobízí muže, aby do něj vstoupil. Když tak Fortunato učiní, mstitel jej připoutá k žulové stěně řetězem. Fortunato nechápe, co se děje, dojde mu to teprve poté, co Montresor začne výklenek zazdívat. Začne škubat řetězy a křičet. Majitel krypty dokončí zeď.