ZSV_MO_24A_krest_verouka
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Bůh se zjevil svému lidu, tím, že mu oznámil své jméno. Není nějakou bezejmennou silou.
Otec; Otcovství v sobě shrnuje plodivou sílu i vůdčí autoritu – původce a Pán. Křesťané jsou křtěni „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“. V označení Otec se také poodhaluje tajemství Nejsvětější Trojice, jež je hlavní tajemství křesťanské víry. Je to tajemství Boha, jaký je sám o sobě.
Výraz „nebe a země“ zahrnuje vše, co existuje. „Země“ je svět lidí, „Nebe“ nebo „nebesa“ je „místo“ vlastní Bohu. Slouží mu tam duchové bytosti, tradičně zvané andělé. Existují také padlí andělé, nazýváni satan nebo ďábel. Zlí duchové byli stvořeni přirozeně dobří, ale sami ze sebe udělali zlé skrze svobodné rozhodnutí radikálně a neodvolatelně odmítnout Boha a jeho vládu.
Člověk je vrcholem stvoření; Jen on je ze všech viditelných tvorů je „schopen poznávat a milovat svého Stvořitele“. Lidský jedinec má osobní důstojnost, protože je Božím obrazem; není jen něco, nýbrž někdo. Je schopen se poznávat, být svým pánem, svobodně se dávat a vstupovat do společenství s jinými.
V křesťanském chápání je lidská osoba zároveň bytostí tělesnou i duchovou = má duši. Výraz duše označuje v PS často lidský život, celou lidskou osobu, to, co je v člověku nejniternější.
Církev učí, že duchová duše je bezprostředně stvořena Bohem a je nesmrtelná, nezaniká při smrti. V této „hlubině bytí“ se člověk rozhoduje pro Boha nebo proti němu.
V dějinách člověka je přítomen hřích jako odmítnutí Boha a vzpoura proti němu. Je to zneužití oné svobody, kterou Bůh dává stvořeným osobám, aby ho mohly milovat a aby se mohly milovat navzájem. Hříchem do lidských dějin vstupuje smrt.
Lidská přirozenost není (podle katolíků) hříchem úplně zkažena: je podrobena nevědomosti, žádostivosti, utrpení a vládě smrti.
Bůh člověka po pádu neopustil: Ohlašuje, že zlo bude přemoženo.
Věřím v Ježíše Krista…
Ježíš z Nazareta, Žid narozený z izraelské dcery v Betlémě za krále Heroda Velkého a císaře Augusta, povoláním tesař, který zemřel ukřižován v Jeruzalémě, pod místodržitelem Ponciem Pilátem, za vlády císaře Tiberia, je věčný Syn Boha, který se stal člověkem.
Ježíš; v hebr: „Bůh zachraňuje.“ Toto jméno vyjadřuje zároveň jeho totožnost i jeho poslání.
Kristus; pochází z řec. překladu hebr. výrazu „Mesiáš“ „pomazaný“. V Izraeli bývali ve jménu Boha pomazáni ti, kteří mu byli zasvěceni k poslání, jež jim svěřil. Byli to králové, kněží a někdy i proroci.
Jednorozený Syn Boží; Boží Syn je v SZ titul, který se dává andělům, vyvolenému národu, synům Izraele a jejich králům. V těchto případech znamená adoptivní synovství, jež vytváří mezi Bohem a jeho tvorem mimořádně důvěrné vztahy.