Rozdíly mezi západní a východní filozofií

Mahájána (velká cesta) – volnější výklad, Tři sbírky písem, Budha bohem, z budhismu náboženství, v Indii splývá
s hinduismem, v Tibetu vzniká lámaismus (Tantry), osvobození je kolektivním cílem – význam bodhisattvů

Zenbudhismus – rozvíjí se v Číně a Japonsku, nejde o náboženství ani filozofii, pravda je za slovy “Hleď přímo do duše…”, společná meditace – řešení kóanů, cílem dosažení satori (intuitivního pochopení, “vhledu” do situace)

Čínská filozofie
1. Zlatý věk (6. -2. st. př.n.l.) – Kniha proměn, konfucianismus, taoismus
2. Středověká (2. st. př.n.l. – 1000 n.l.)
– syntéza, přenos budhismu z Číny do Japonska, vznik zenu
3. Neokonfucianismus (1000 n.l. – současnost)

Kniha proměn - základní text čínského myšlení, nejstarší filozofický text lidstva

Obsahuje 64 hexagramů (šestičar) odvozených od 8 trigramů (trojčar)
plná čára – jang (světlo, nebesa, mužství, aktivita, rozum)
přerušovaná čára – jin (tma, země, ženství, pasivita, intuice)

čáry symbolizují doplňující se energie, jsou protichůdné, ale neoddělitelné

hexagramy vyjadřují souhrn lidských i kosmických situací pojímaných jako trvalý pohyb

I-ťing je používána jako věštecká kniha, odpověď je spojena s obsahem nějakého hexagramu

ztělesňuje odlišnost čínského myšlení od evropského (opomíjí kauzalitu, jejími principy jsou: trvalá přeměna, souběžnost, analogie, obrazovost)

Konfucianismus
Zakladatel Konfucius (Kchung-fu-c’, 551-479 př.n.l.)
– pedagog, státní úředník, vydavatel klasických knih

Hlavní témata: mravní chování, role společnosti a státu

Hlavní pojmy: ušlechtilost a povinnost = správná cesty,
tj. vzdělání, úcta k pořádku a tradici (synovská uctivost, věrnost státu), rozumná správa věcí, mravní vážnost, spravedlnost

Sympatie – šu – vyjadřuje schopnost vcítit se do druhého ( Nečiň druhým, co sám nechceš.)

Konfuciovo etické a reformační úsilí se za jeho života nesetkalo s velkým ohlasem, prosadili ho až jeho následovníci

Konfucianismus byl až do počátku 20. st. významnou etickou naukou Číny, zřejmě i proto přetrvává silný respekt k autoritativní správě státu

Taoismus
Zakladatel Lao-C’(asi 609- 517 př.n.l.)
– předpokládaný autor knihy Tao-te-t'ing
(Kniha o tau a ctnosti)

Tao – prazáklad, neuchopitelná podstata světa

Čchi – základ světa, hmotné částice vycházející z tao, tok energie, který vyvolává život

svět je v neustálém pohybu a změně, vše se skládá z protikladných stránek (principy jin a jang), výsledkem je harmonie a vzájemné doplňování

Etika taoismu
- člověk je bytostí přírodní – civilizace nepřirozeným stavem
- jednání má vyplývat z intuice, musí být přirozené, nezasahovat do dění
- návrat k dětské prostotě a schopnosti úžasu
a potěšení z přírody

Další filozofické směry:
Mohismus – praktická filozofie, společnost založená na lásce a toleranci

Legismus – snaha o vytvoření dokonalého systému zákonů

Škola jmen –různé směry zabývající se pojmovým myšlením a logikou