Novověká a moderní filozofie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
9. Novověká a moderní filozofie
Renesance a novověká filozofie – racionalismus (Descartes, Leibniz, Spinoza), empirismus (Locke, Kant, Hegel)
Racionalismus
= názorový postoj vycházející z přesvědčení, že poznání vychází jedině z rozumu, důvěra ve schopnost rozumu
nová vědecký metoda opírající se o matematiku a mechaniku
René Descartes – 17. století
francouzský filozof, matematik, označován za otce moderní filozofie
jeho současník je J. A. Komenský
snažil se dát filozofii jistotu matematiky a vybudovat pevný racionální základ poznání
metoda pochybování (skepse) – umožňuje přijímat jen jasná tvrzení a získání správného obrazu světa; nic nesmíme přijímat jako pravdivé nebo dané, ale nejprve se musíme osvobodit od všech předsudků bránících pravdivému poznání; nemůžeme důvěřovat svým smyslům
jediná jistota jsou pochyby Jestliže pochybuji, myslím, jestliže myslím, tedy jsem
základ položen v sebejistotě já
představitel dualismu Dvě na sobě nezávislé substance – duchovní (její vlastností je myšlení) a hmotná (její vlastností je rozlehlost, rozkládá se v prostoru, existenci této substance vyjadřuje geometrie, hmotou jsou jen prostorové tělesa) nad oběma substancemi je ještě neomezená
substance – Bůh
Gottfried Wilhelm Leibniz
německý filozof, matematik
veškeré poznání lze dosáhnout rozumovou úvahou – pravdy rozumové, naše rozumové schopnosti jsou však omezené, proto se musíme spoléhat také na zkušenost – pravdy skutečností
ve věcech jsou činné síly (monády), všechny monády jsou živé, celá příroda je plná života; každá monáda je zrcadlením universa (vesmíru)
uspořádání světa podle Leibnize – idea o před zjednané harmonii (uložena v monádách – takto stvořil Bůh svět)
Leibnizova filozofie podnítila vznik německé dialektické filozofie, moderní ideje o holotropním (celostním, oduševnělém, živém) vesmíru
Benedictus Spinoza
holandský myslitel, hořký životní osud
filozofie musí mít matematickou jednoznačnost – stejné přesvědčení jako Descartes
ztotožňuje Boha a přírodu – panteismus
podle Spinozy všechny objekty, živočichové, rostliny i nerosty mají tělo a mysl; všechny objekty nalézají své vysvětlení v Bohu, Bůh je ve světě a svět je v Bohu, Spinozův Bůh neexistuje sám před stvořením ani je neuskutečňuje
Empirismus
= názorový postoj vycházející z přesvědčení, že poznání světa vychází ze zkušenosti
John Locke
učitel, rádce a lékař šlechtické rodiny
vše, co víme, pochází ze zkušenosti, lidská mysl je při narození jako prázdné plátno
veškerá naše poznání světa vychází pouze ze zkušenosti předávané našimi smysly
sensualismus – druh empirismu, v rozumu není nic, co by předtím nebylo ve smyslech
politicky orientované spisy – teorie společenské smlouvy pro vysvětlení legitimity státu a obhajoba vlastnictví jako přirozeného práva člověka
k Lockově filozofii přihlížel Isaac Newton
představitel deismu – Bůh je geniální mechanik vesmíru, stvořil svět, do jeho chodu dál nezasahoval
Immanuel Kant
německý filozof vrcholného osvícenství, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů osvícenství
profesor logiky, metafyziky, matematiky a jiných věd, působil na univerzitě v Královci
řídil se přesným denním rozvrhem
stal se již za života mezinárodně proslulým filozofem
Díla: Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu, Kritika soudnosti
jeho filozofická činnost je rozdělena na:
předkritického období pozornost věnuje přírodě, základ jeho názorů tvoří Newtonova fyzika
kritické období zkoumání předpokladů rozumu
pokritické období
George Wilhelm Friedrich Hegel
patří k největším filozofům všech dob, jeho vliv zasáhl takřka všechny evropské země
nejznámější se stala jeho dialektika – nový způsob myšlení každý idea nebo stav (teze) v sobe obsahuje vnitřní rozpor (antiteze), jenž si nakonec vynutí změnu, která vede k nové ideji nebo novému stavu (synteze) – nesčetné dialektické cykly
studium teologie, pracoval jako vydavatel novin, později ředitel gymnázia, vrchol kariéry – profesor filozofie na univerzitě v Hiedelbergu v Berlíně
epochální dílo – Fenomenologie ducha
nadchl své současníky svou filozofií dějin, podle Heglova pojetí ovládá a vytváří světové dějiny „světový duch“ (nadosobní princip – rozum, ne křesťanský duch)
lidská podstata uchopena historicky
filozofický přístup – idealismus
Filozofie 19. století – pozitivismus (Comte), iracionalismus (Schopenhauer, Nietzsche), marxismus apod.
Pozitivismus
Auguste Comte
duchovní otec raného evropského pozitivismu
V centru jeho pozornosti se nacházela reforma společenského života, jejím předpokladem měla být reforma vědy a celého dosavadního myšlení.
Za pomoci sociologie si představoval racionální uspořádání společenských procesů.
Víra v historický pokrok lidstva.
Vývoj podřízen zákonu tří stádií:
teologické – lidé jsou pod vlivem nadpřirozených sil
metafyzické – lidé nahrazují nadpřirozené síly abstraktními pojmy
pozitivní – pozornost je věnována faktům, filozofie je chápána jako teorie faktů, úkolem vědců je shromažďování empirických daností, faktů
Pozitivní filozofii pojímal jako teorii faktů, koncepcí pozitivní filozofie hodlal poskytnout společnosti ideový program rekonstrukce, čelit a zabránit.
Iracionalismus
Arthur Schopenhauer
německý filozof, který vycházel z Kanta a z indického myšlení buddhismu
Říká, že viditelný svět je jen zdání.
Do podstaty světa však přece jen vstupujeme prostřednictvím vůle.
Naše individuální a světová vůle jsou jednou a touž věcí.
Postoj zdůrazňující vůli se nazývá voluntarismus
Láska je pouhá iluze, nástroj přežití druhu, vůle jen tak „o sobě.“
Žijeme život plný zklamání a frustrace, když se pokoušíme uspokojit své tužby.
Celý život vyplňuje bytostná starost o zachování existence.
Friedrich Nietzsche - představitel voluntarismu
Vycházel ze Schopenhauera, inspirovala ho též antika a německá romantický hudba Richarda Wagnera.
Cítil spřízněnost s řeckým filozofem Hérakleitem. Všechnu filozofii mezi ním a sebou odmítl.
Podle něj je třeba vládu křesťanství a jeho hodnot radikálně překonat.
Jen nadčlověk, který ví, že „Bůh je mrtev,“ ztělesňuje vůli k moci
Nadčlověk nesrovnatelně mocný – a osamělý
Filozofování – negativistické, skeptické, destruktivní
Marxismus
Karel Marx
jeden z největších revolučních myslitelů 19. století, ostrý kritik kapitalismu a socialistických teoretik
zaujetí pro demokracii, levicově orientován
S Engelsem vypracovali základy teorie komunismu.
vytvořil společně s Bedřichem Engelsem důsledně materialistickou filozofii – dialektický materialismus, přejímá Hegelovu dialektiku jako metodu, ale naplňuje ji materialistickým obsahem, sám říká, že ji postavil z hlavy na nohy, v dialektice vidí revoluční princip
Vybrané směry a jména 20. století, postmodernismus
Fenomenologie
filozofie pracující s termínem fenomén (jev), zkoumá věci takové, jaké jsou, jak se nám jeví
metoda fenomenologické redukce – člověk se dostane k podstatě jen tehdy, pokud se zřekne přijímaných názorů a tradovaných pravd, velice vlivný proud, protipól Kanta
Martin Heidegger
německý filozof, Husserlův žák
považován za největšího filozofa 20. století
zabývá se bytím, lidskou existencí
Edmund Husserl
Jan Patočka
Existencialismus
= filozofie zaměřena na lidskou existenci
Jean Paul Sartre
Albert Camus
Neomarxismus
= směr často spojen s anarchismem, existencialismem a psychoanalýzou
Novopozitivismus
= pracuje s fakty, předmětem filozofie má být analýza vědeckého jazyka a jazyka vůbec – analytická filozofie
Postmodernismus
= myšlenkový směr, který se projevil ve všech oblastech umění – literatura, hudba, malířství, film, ve filozofii, architektuře, náboženství, sociologii
Česká filozofie – Hus, Komenský, T. G. Masaryk, J. Patočka; současní čeští filozofové – Erazim Kohák, Václav Bělohradský
Jan Hus
církevní reformátor, kazatel, rektor univerzity v Praze
Usiloval o nápravu křesťanské církve a společnosti respektováním novozákonních ideálů, vyzdvihoval úlohu mateřského jazyka.
Jan Ámos Komenský
novověký filozof, myslitel, pedagog, teolog – biskup jednoty bratrské, mluvčí pobělohorské emigrace
Díla:
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – pojednává o lidských věcech, o možnosti všeobecného osvícení, k samostatnosti je člověka vychovávat, což obnáší všeobecné, všestranné vzdělání nejvýznamnější
Labyrint světa a ráj srdce – člověk není pouhým příjemcem informací, nýbrž prožívajícím aktérem, který nemůže jednat jinak než ze svého pochopení a prožitku situace
Tomáš Garrigue Masaryk
navazuje na Jana Husa a Jana Ámose Komenského
působil jako docent na univerzitě ve Vídni, profesor na univerzitě v Praze
český filozof, sociolog, pedagog, později politik a státník
Zaměřil se na tři okruhy otázek dějiny, náboženství, etiku
Jan Patočka
představitel fenomenologie
Husserlův a Heideggerův žák
originálně rozvíjel myšlenky svých učitelů a obohacoval je o nová témata
Filozofii chápe jako péči jedince o duši, existence člověka prochází třemi stádii:
pohyb zakotvení – hledání individuálního místa ve světě a mezi ostatními lidmi, člověk hledá přijetí
pohyb reprodukce – charakterizován prací, pomocí které člověk udržuje svou existenci, životní obstarávání
pohyb průlomu – setkání člověka se sebou samým, lidská existence není jen obstarávání a konzumní život, průlom znamená nespokojit se s ideologií, propagandou ani jinou nabízenou pohádkou, člověk zjišťuje, že o svou existenci musí neustále aktivně bojovat a pečovat, zavázat se k zodpovědnosti za vlastní život, která ho vede k platónské péči o duši
Erazim Kohák
vystudoval a působil v exilu
filozofie totožnosti: Domov a dálava – otázka národní identity, vše pestré v přírodě i v kultuře
filozofie ekologické etiky: ukazuje člověka jako bytost odpovědnou za následky lidské přítomnosti ve světě
Václav Bělohradský
filozof a sociolog
v roce 1970 emigroval do Itálie
od roku 1980 v Česku
postmoderní myslitel
zabývá se občanskými ctnostmi, vztahem mezi filozofií a médii
odmítá přeceňování moci symbolů a kultury