Immanuel Kant
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Immanuel Kant (1724 -1804)
Studoval na univerzitě v Královci, stal se profesorem,
později rektorem univerzity.
Vyučoval metafyziku, logiku, fyziku, geografii, právo,
antropologii, etiku.
Okolí města Královec nikdy neopustil.
„Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím obdivem a úctou, čím častěji se jimi zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“
Období předkritické: Kant – Laplaceova teorie vzniku vesmíru (přírodní vědy)
Období kritické: Kritika čistého rozumu (gnoseologie)
Kritika praktického rozumu (etika)
Kritika soudnosti (estetika)
Období pokritické: právní nauka, teorie mravů
Gnoseologie
Zkoumá možnosti systematického poznání člověka, poznávací schopnosti:1. smyslovost – na základě empirie – vzniká a posteriori (dodatečně)
2. rozvažování – na základě rozumu – vzniká a priori (předem)
Transcendentální filozofie – rozum je objektem zkoumání Transcendentální estetika - řeší schopnosti smyslového poznávání
Transcendentální logika – řeší schopnosti poznávání rozumem
- transcendentální analytika
- transcendentální dialektika
Transcendentální estetika
Smysly poskytují člověku názory (představy), které lze vnímat pouze
v případě existence neempirických forem poznání (prostor, čas)
Skutečnost je rozdělena na dvě části:
1. Svět jevů (fenoménů) -je výsledkem smyslové zkušenosti člověka (ve formách prostoru a času) – pro člověka poznatelný
2. Svět věcí o sobě - (podstata světa jevů) – existuje mimo formy prostoru a času, nelze jej proto vnímat ani poznat.
Poznání je omezeno pouze na Svět jevů. Svět věcí o sobě poznat nelze.
Agnosticismus
Transcendentální logika
Transcendentální analytika
Kantův „koperníkovský obrat“
Poznání se doposud vyvozovalo z předmětu. Je však
důležité vycházet z poznávacích předpokladů člověka.
(Člověk je zákonodárcem přírody, předměty se proto
musí řídit poznáním člověka.)
Transcendentální dialektika – poznání na základě
apriorních forem, zcela nezávislé na zkušenosti –
ideje rozumu: 1. psychologická (duše)
2. kosmologická (svět)
3. teologická (Bůh)
Tyto ideje jsou transcendentní – přesahující zkušenost
Metafyzické ideje (existence Boha) nelze dokázat ani vyvrátit.
Leží za hranicemi zkušenostního světa, který je poznatelný rozumem.
Etika
Řeší podíl rozumu na principech mravního jednání lidí.
Vůle člověka má 2 stupně: 1. nižší – smyslová žádost
2. vyšší – praktický rozum
Kategorický imperativ: „Jednej podle zásady, o které bys
chtěl, aby se stala obecným zákonem.“
Praktický imperativ: „Jednej tak, aby lidství v tobě bylo
účelem, nikoli prostředkem.“
Význam pro další vývoj filozofie
Ovlivnil romantismus, idealismus, pozitivismus, materialismus.
Inspiroval fenomenologii.
Novokantovství – konec 19. a počátek 20. století