metody-osobnostni-psychologie

OSOBNOSTÍ PSYCHOLOGIE:

Metody

KLINICKÉ METODY:

• Nejsou psychometricky podloženy

• Mezi diagnostikem a respondentem není žádný prostředník (test)

• Údaje mají kvalitativní charakter

• Zaměřeny na poznání jedince (jeho individuální zvláštnosti, často /ne vždy/ zachycené v širším kontextu, celistvosti a dynamice vývoje)

• Velmi náročné na zkušenosti a erudici diagnostika

KLINICKÉ METODY:

• POZOROVÁNÍ

• ROZHOVOR (včetně ANAMNÉZY)

• ANALÝZA SPONTÁNNÍCH PRODUKTŮ (deníky, osobní dokumenty, výtvarné a literární počiny…) - Dopisy, memoáry, autobiografie, deníky…Nejsou „vědecké“

Většinou psány s tím, že je bude číst někdo druhý --- stylizace

POZOROVÁNí

-nejpřirozenější diagnostická metoda

Volné (orientační) – není vymezen předmět, nejsou žádná pravidla

Systematické (zaměřené) – předem stanovené schéma, plán, všímám si jen relevantních hledisek; zpřesnění a zjednodušení úkolu, úspora času a energie

Důležité: vymezit, co chci pozorovat a jak to budu hodnotit

-Skryté zúčastněné pozorování: Komplexní přístup všeobecných sester při celkové péči o nesoběstačného pacienta. Pokud bychom účastníky seznámily s tím, co zkoumáme, jen těžko můžeme očekávat, že přístup sester k pacientovi bude stejný, jako když nejsou pozorovány. Výzkum by tak byl neúspěšný, jelikož získaná data by byly nerelevantní, ovšem, jak již bylo uvedeno výše, narážíme na etické otázky, které nelze opomenout.

-otevřené pozorování: Jaké chování typicky vyjadřují všeobecné sestry na jednotce intenzivní péče a co jejich vyjadřování a projevy ovlivňuje. Účastníci jsou informováni o probíhajícím výzkumu, badatel má předem stanovenou roli a sleduje práci všeobecných sester např. při dvanáctihodinové službě. Pozorování umožní sledovat všeobecné sestry v jejich přirozeném prostředí, jak jednají při stresových situacích, jak komunikují s pacientem, lékařem, rodinou pacienta. Umožní sledovat interpersonální vztahy atd. Ovšem celý výzkum může být ovlivněn skutečností, že sledované všeobecné sestry mohou pozměňovat skutečnost, chovat se nepřirozeně. Vhodnou strategií pak je prodloužení doby pozorování, kdy se postupně vracejí ke svým stereotypům.

ROZHOVOR (včetně ANAMNÉZY)

Získáváme info o postojích, názorech, o vnitřním světě – to co nemůžeme pozorovat

Diagnostický rozhovor má svá specifika, odlišuje se od rozhovoru terapeutického, od konverzace atd.

ANAMNÉZA

Zjišťování informací z minulosti jedince

Přispívá k poznání a pochopení osobnosti a současného stavu

Data objektivní (věk, vzdělání, rodinný stav) i subjektivní (hodnocení svého dětství) – je třeba je striktně rozlišovat!

Psychologická anamnéza zahrnuje zpravidla údaje o:

• Nukleární rodině

• Emočním vývoji a vývoji sociálních vztahů

• Vzdělávacím procesu a profesním vývoji

• Hodnotové orientaci

• Případně o vývoji abnormních jevů (vznik a rozvoj závislosti)