Kvalitativní_strategie_výzkumu-rožšíření

3. Kvalitativní strategie výzkumu

povaha kvalitativní výzkumné strategie; povaha a prvky výzkumného procesu; role teorie ve výzkumném procesu; analytické a interpretativní postupy ve výzkumu; etika výzkumu

Empirický výzkum obecně

Společenskovědní poznání je založeno na zkušenosti. Empirický výzkum se od každodenní zkušenosti liší zejména v tom, že se při svém zjišťování stavu věcí zakládá na promyšleném a uvědomovaném postupu – metodě. Metoda představuje postupy a principy, kterými by se měli výzkumníci a výzkumnice řídit, aby svá zjištění mohli považovat za podložená a spolehlivá. Běžná zkušenost totiž může být snadno zatížena nejedním kognitivním zkreslením. Častěji si všímáme věcí, které potvrzují naše existující přesvědčení, než těch, které ho popírají. Máme tendenci silně zobecňovat z velmi malého počtu případů či přisuzovat větší váhu při rozhodování tomu, co nás napadne první. Metody pak představují různé způsoby, jak alespoň některým zkreslením předejít. Výzkumné metody nejsou zjevené pravdy. Nejedná se o dogmatická pravidla, která by nám umožnila přímo nahlédnout podstatu světa. Spíše o nich můžeme uvažovat tak, že kombinují na jedné straně epistemologické úvahy filozofie vědy, na druhé straně pak akumulované výzkumnické zkušenosti. Epistemologické úvahy přinášejí zejména více či méně radikální zpochybnění toho, nakolik mohou lidé skutečně poznat svět. Při každém empirickém bádání lze upozornit na celou řadu zamlčených předpokladů, jejichž platnost v zásadě nemůžeme potvrdit. Současné chápání epistemologických východisek sociálních věd v prvé řadě zpochybňuje možnost, že vědecké poznání je možné efektivně rozvíjet skrz shromažďování faktů, tedy určitých nezpochybnitelných tvrzení o světě, která jsou nezávislá na jakékoliv teorii viz. naivní empiricismus.

Teorie jsou však pro empirický výzkum nejen nezbytné, ale zároveň i nápomocné, protože usnadňují uspořádávání a posuzování poznatků, stejně jako usměrňují a orientují projekt výzkumu. Teorie = 1. určitý systém tvrzení, která ustavují obecný vztah mezi dvěma nebo více proměnnými. Tento vztah má často kauzální povahu, a takovéto teorie si tedy často kladou za cíl vysvětlit jevy v rovině příčiny a důsledku. Tím mají umožnit obecné pochopení mechanismů sociálního světa, a tím i případně předpovídání sociálních jevů. 2. nástroj pochopení sociálních jevů, avšak na rozdíl od předchozího případu se toto porozumění nezakládá na popsání kauzálního vztahu ale na originálním čtení a interpretaci určitého sociálního jevu. Klade si otázky, co vlastně tento jev znamená, o čem vlastně vypovídá, zda je skutečně tím, čím se zdá být, jak mu můžeme lépe porozumět či jej chápat. 3. představuje celkový rámec, pohled či perspekti- vu na sociální svět jako takový. Formuluje východiska pro pozice, z jakých můžeme studovat sociální realitu, poskytuje nám konceptuální a lingvistickou výbavu, jejímž prostřednictvím můžeme svět uchopit. Je to spojeno s určitými odpověďmi na ontologické a epistemologické otázky společenskovědního výzkumu, přináší tedy i náhled na to, jaký typ výzkumných otázek je smysluplné si klást, co může být poznatelné či co je chápáno jako dobrý empirický doklad. Tento typ teorií někdy bývá popisován také jako „teoretické přístupy“, „teoretické tradice“, „teoretická paradigmata“ či, jak zde dále používáme, „epistemologicko-teoretické ukotvení“. V současných společenských vědách vedle sebe v tomto smyslu existují různá paradigmata či teoreticko-epistemologická ukotvení, která se liší mezi různými vědními obory. Důležité přitom je, že toto epistemologicko-teoretické zázemí má zásadní vliv na to, jakou kombinaci metodologických postupů pro svůj výzkumný projekt zvolíme, zda zvolíme kvalitativní, či kvantitativní strategii výzkumu.