Prokaryota
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Prokaryota
Pouze jednobuněčné organismy
Netvoří funkčně a tvarově diferenciované tkáně
Jsou sem řazeny:
1) bakterie - heterotrofní
2) cyanobakterie(sinice) - autotrofní
Složení a struktura prokaryotické buňky
Velikost v mikrometrech
Protoplast – celý živý obsah buňky = cytoplazma + organely
Obsahuje biogenní prvky – C, O, N, H, P, S
Obsahuje 4 hlavní biomolekulární látky – bílkoviny, polysacharidy, lipidy, nukleové kyseliny
Struktury:
Cytoplazma
Velmi viskózní, koncentrovaný roztok mnoha malých i velkých molekul
Zcela vyplňuje prostor buňky
Jaderná hmota
Nukleoid
Do kruhu stočená dvoušroubovice DNA na bílkovinném nosiči
Jediný chromozom
Ribozomy
Tělíska v cytoplazmě
Cytoplazmatická membrána = Plazmatická membrána
Izoluje vnitřní prostředí buňky od vnějšího
Polopropustné (semipermeabilní vlastnosti)
Buněčná stěna
Tuhý obal, který uděluje buňce tvar a mechanicky jí chrání před vlivy vnějšího prostředí
Inkluze - zásobní struktury
Osmotické jevy v buňce
Osmóza – jednostranná difuze molekul rozpouštědla přes polopropustnou membránu do roztoku
Buněčná stěna - vlastnosti propustné (permeabilní) pro částice určité velikosti
Cytoplazmatická membrána a tonoplast – vlastnosti polopropustné
Hypotonické prostředí
Nachází-li se buňka ve vodě nebo v roztoku s nízkou koncentrací rozpuštěných látek, pronikají molekuly vody přes cytoplazmatickou membránu a tonoplast do vakuoly, která zvětšuje objem, a cytoplazma vyvíjí tlak na buněčnou stěnu – turgor
Hypertonické prostředí
Nachází-li se buňka v roztoku s větší koncentrací rozpuštěných látek, než má buněčná šťáva, pohybují se molekuly vody přes tonoplast a cytopl. Membránu z buňky ven. Vakuola zmenšuje svůj objem, cytoplazma se odtrhává od buněčné stěny – plazmolýza
Izotonické prostředí
Stejné osmotické hodnoty prostředí i buněčné šťávy ve vakuole
Bakterie
Heterotrofní i autotrofní organismy
Heterotrofní – zdroj uhlíku jsou organické látky
Autotrofní – sami syntetizují organické látky z oxidu uhličitého
Některé mají schopnost fotosyntézy
Aerobní bakterie – potřebují k životu kyslík
Nitrifikační bakterie - přeměňují amoniak na dusičnany
Anaerobní bakterie – nemohou v přítomnosti kyslíku existovat, získávají energii anaerobní respirací nebo kvašením
Dinitrifikační bakterie – redukují dusičnany na plynný dusík nebo na amoniak
Fakultativně anaerobní bakterie – v přítomnosti kyslíku ho dýchají, v nepřítomnosti dýchají jiné látky
Například dusičnany nebo zkvašují (fermentují) organickou látku
Ostatní druhy bakterií
Hlízkovité – žijí na kořenech bobovitých rostlin
Dovedou vázat přímo vzdušný dusík a měnit ho na organickou formu vazači dusíku
Obohacují půdu o dusičnany
Kvasné a hnilobné – žijí ve střevech